Počet přístupů na stránky:

Optimalizováno pro prohlížeč:

Exkurze na sever Moravy

Ostrava, 25. 05. 2016

Tak jsme si po delší době dopřáli výlet. Tentokrát jsme se vydali z Brna až na moravský sever do kdysi černého srdce republiky - do Ostravy. Hlavně jsme však chtěli manželům Coolingovým zpestřit jejich čtrnáctidenní pobyt v Brně a vzít je na místa, která by měla být Grahamovi známá. Býval totiž v Anglii důlním inženýrem. Jirka tedy domluvil exkurzi do dolu Michal v části Ostrava - Michálkovice a následně i prohlídku bývalých Vítkovických železáren v Dolní oblasti Vítkovic. A tak jsme ve středu 25. května 2016 vyrazili časně ráno z Brna, abychom byli před desátou na místě. Protože pro cestování autem po našich dálnicích je v posledních letech nutné počítat se značnou časovou rezervou.

Pohled na severozápadní část Ostravska.
Postupně zleva Hulváky, Mariánské Hory, Moravská Ostrava, Přívoz, Slezská Ostrava a vpravo vzadu Bohumín.
(foto © Tomáš Randýsek)

Jako první jsme měli naplánovanou komentovanou prohlídku hlubinného dolu Michal / Petr Cingr v ostravské části Michálkovice. Důl byl založen v polovině 19. století z podnětu rakouského státu a poté přešel do vlastnictví nám dobře známé Výhradně privilegované společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda (později Severní dráha Ferdinandova). Dobývací prostor zahrnoval černouhelné ložisko, jehož stáří bylo stanoveno přibližně na 290 milionů let. To je panečku úctyhodný věk.

Vstupní brána do areálu.
(foto © Tomáš Randýsek)

Tak vítejte!
(foto © Jiří Sajbrt)

Model dolu z konce minulého století.
(foto © Tomáš Randýsek)

Přijeli jsme trochu dřív.
(foto © Tomáš Randýsek)

Ale aspoň si uděláme společné foto.
(foto © Jiří Polák)

"Viďte, pane fotografe."
(foto © Tomáš Randýsek)

Prohlídku začínáme na hlavním nádvoří a to krátkým výkladem historie.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Polák)

Zde se nacházíme v tzv. "známkovně".
Každý horník obdržel známku s číslem a pokud nebyla známka v předem stanovenou dobu
zpět na místě, mělo se za to, že nevyfáral a bylo po něm vyhlášeno pátrání.
(foto © Tomáš Randýsek)

Unikátní řetízkové šatny.
Po příchodu do šatny se horníci převlékli do fáraček (hornický oděv).
Každý pracovník měl přidělené dva řetízky (v hornickém slangu označované jako háky),
jeden pro čisté, civilní šaty a druhý pro špinavé pracovní šaty.
V řetízkových šatnách byly fáračky zavěšeny v prostoru, který byl dobře větrán
a v zimě dokonce vytápěn, takže mohly lehce uschnout.
(foto © Tomáš Randýsek)

Také společné koupelny se snaží zachytit poslední provozní den.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Sajbrt)

V administrativní budově je mnoho autentických cedulí.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Sajbrt)

Na chodbě administrativní budovy je umístěna vitrína zachycujíci profil,
který byl těžený v části hornoslezské pánve.
(foto © Tomáš Randýsek)

Zdravotnická ambulance a stanoviště první pomoci jsou zachovány ve stavu
jako by si jen zdravotní personál odskočil na oběd.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Polák)

Na hodinách Tik-Tak se však
již dávno zastavil čas.
(foto © Tomáš Randýsek)

O havíře bylo dobře postaráno.
Hustá polévka se pila přímo z misek
a hlavní jídlo muselo být kalorické.
(foto © Jiří Sajbrt)

Teplé i studené nápoje
byly k dispozici nepřetržitě.
(foto © Tomáš Randýsek)

Pracovní stůl geologů.
(foto © Tomáš Randýsek)

Měřící geologické přístroje.
(foto © Tomáš Randýsek)

Geologický řez jámy Michal.
(foto © Tomáš Randýsek)

Také Rothschildové vlastnili pár jam.
(foto © Tomáš Randýsek)

Sbírka důlních lamp.
(foto © Tomáš Randýsek)

Sbírka důlních lamp.
(foto © Jiří Polák)

Hornické čepice ...
(foto © Tomáš Randýsek)

... a jedna sváteční s chocholem.
(foto © Tomáš Randýsek)

Před obědem trocha tisku.
(foto © Tomáš Randýsek)

Telefonní ústředna.
(foto © Tomáš Randýsek)

Pracoviště písaře.
(foto © Jiří Polák)

Malá opravna sdělovací techniky.
(foto © Tomáš Randýsek)

Kontrolní pult těžní věže.
(foto © Tomáš Randýsek)

Ovládací pult těžní věže.
(foto © Tomáš Randýsek)

Rozvaděč nabíjení
náhradního zdroje pro
případ výpadku proudu.
(foto © T. Randýsek)

Seznam technických
pracovníků.
(foto © T. Randýsek)

Akcie Kaiser Ferdinands Nordbahn.
(foto © Tomáš Randýsek)

Dobové fotografie.
(foto © Tomáš Randýsek)

Dílna na úpravy kožených částí oděvů.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Sajbrt)

Bývalá cechovna nyní slouží jako alternativní výstavní prostor.
(foto © Jiří Sajbrt, Tomáš Randýsek)

A dostali jsme se i do lampárny.
Teď už konečně víme, kam si můžeme chodit stěžovat.
(foto © Tomáš Randýsek)

Ještě jedna výstavka lamp.
(foto © Jiří Sajbrt)

A také další informační cedule.
(foto © Jiří Sajbrt)

Záchranné dýchací přístroje.
(foto © Tomáš Randýsek)

Všude samé upozorňující cedule.
Ale lampa v té době stála 500 Kčs.
(foto © Tomáš Randýsek)

Teď už víme, jak to funguje.
(foto © Tomáš Randýsek)

Elektrotechnické
desatero.
(foto © T. Randýsek)

Nyní se již nacházíme
v jámové budově s těžní věží.
(foto © Tomáš Randýsek)

Po těchto kolejích a výhybkách probíhal oběh vozíků s vytěženým uhlím.
(foto © Tomáš Randýsek)

A potom jsme postupně sestupovali jámovou budovou dolů.
(foto © Tomáš Randýsek)

Kola, na kterých byla namotána těžební lana.
(foto © Tomáš Randýsek)

Zde nám paní průvodkyně vysvětluje systém komunikace s podzemím a význam signálů pro výtahy
(některé signály byly zdvojené - viz tabulka o něco níže).
(foto © Tomáš Randýsek)

Dostali jsme zde hádanku. Ukázali nám kus železa s dírou a co že prý to je?
Jediný Graham poznal, že se jedná o vzduchovou píšťalu.
Je to prostě horník, i když anglický a už v důchodu.
(foto © Tomáš Randýsek)

Tabulka se signály.
(foto © T. Randýsek)

Informace o jámě.
(foto © T. Randýsek)

Klece důlního výtahu. Ta vpravo byla určená pro důlní vozíky.
Někdy se používala i pro neplánovanou přepravu horníků,
kteří však museli fárat v kleče.
(foto © Tomáš Randýsek)

Nad jámovou budovou se tyčí těžní věž.
(foto © Tomáš Randýsek)

A zde se nacházíme u elektrického bubnového těžního stroje Siemens-Schuckert z roku 1912.
(foto © Tomáš Randýsek)

Lana těžního stroje.
(foto © Jiří Sajbrt)

Jura jako strojmistr.
(foto © Jiří Sajbrt)

Měřící přístroje těžního stroje.
(foto © Tomáš Randýsek)

Těžební život na dole Michal
se zastavil v roce 1993.
(foto © Tomáš Randýsek)

Lana těžního stroje.
(foto © T. Randýsek)

Pohled do strojovny, kam bylo soutředěno plně elektrifikované technické zařízení.
Ve velkém a přehledném halovém prostoru byly umístěny pístové a rotační kompresory, zajišťující
dodávku stlačeného vzduchu pro důlní mechanizaci, a dvojitý rotační měnič se setrvačníkem
systému Ward-Leonard-Illgner, který pro motory těžních strojů měnil střídavý proud o napěti 3.000 V
na stejnosměrný proud o napětí 650 V. Jmenovitý výkon těžního motoru byl 982 - 1.825 KW.
Setrvačník sloužil k vyrovnávání energie v době dojíždění klecí a přestávek, kdy těžní motor
brzdil nebo stál, a pak ji zpětně dodával v době větší spotřeby, tedy v době rozjíždění klecí.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Polák)

Odstavený parní kotel.
(foto © Tomáš Randýsek)

Třídírna uhlí.
(foto © Tomáš Randýsek)

Ještě jeden pohled na těžní věž.
(foto © Tomáš Randýsek)

Zrekonstruovaný parní stroj Elbertzhagen & Glassner Mahr. Ostrau z roku 1893 s dynamem
je dnes poháněn stlačeným vzduchem a jeho funkce již spočívá pouze v rozsvěcování žárovky.
(foto © Tomáš Randýsek, Jiří Sajbrt)

Obědvali jsme samozřejmě v hornickém stylu.
a to v objektu bývalé šachty Jan Maria,
kde nabízejí tradiční českou kuchyni.
Podávala se tradiční svíčková s karlovarskými knedlíky,
kachní stehno se zelím a čepovaný Radegast.
Všem nám ohromně chutnalo.
(foto © Jiří Polák)

Pohled na severovýchodní část Ostravska.
Postupně zleva Moravská Ostrava, Slezská Ostrava, Michálkovice, Radvanice. Úplně vpravo Nová Huť v Kunčicích.
(foto © Tomáš Randýsek)

Po obědě jsme se přesunuli do Dolní oblasti Vítkovic, kde se nacházejí bývalé vysoké pece a koksovna. Tento zakonzervovaný areál s monumenty vysokých pecí a ostatních zařízení nezbytných pro výrobu železa a koksu Vás určitě ohromí svojí velikostí. Dnešní ztichlé monstrum má tu výhodu, že bez problému slyšíte výklad průvodce, což v dobách provozu bylo takřka nemožné. Stejně tak jako se sem za provozu dostat. Opět jsme měli rezervovanou prohlídku s anglickým výkladem. Jednalo se konkrétně o prohlídku vysoké pece č. 1. Původní pec skotského typu zde byla postavena v roce 1872 a po dílčích modernizacích byla v provozu až do roku 1988, kdy byla na jejím místě postavena prakticky nová pec o objemu 740 m3. Pec je samonosná, osazená 14 výfučnami, chlazená klíny a chladnicemi. Čtyřsloupová konstrukce nese plošiny, dvouzvonovou sazebnu typu McKey a šikmý skipový výtah, který umožňoval zavážet pec šrotem. Součástí vysokopecního provozu jsou čtyři ohřívače větru Cowper s přesazenou kopulí. Pec byla zastavena v září 1998, v současné době je zpřístupněna veřejnosti a osazena prosklenou kabinou na místě skipového výtahu.

Celý areál působí impozantně.
(foto © Tomáš Randýsek)

Vyfasovali jsme červené přilby.
(foto © průvodce)

Vysoká pec č. 1.
(foto © T. Randýsek)

Pohled na komín.
(foto © T. Randýsek)

Výtah na sazebnu.
(foto © T. Randýsek)

Ohřívač větru Cowper.
(foto © Tomáš Randýsek)

Speciální hlubinové vagóny
pro přepravu tekutého železa.
(foto © Tomáš Randýsek)

Lávky vyhlídkové terasy Bolt Tower neboli šroubové věže,
která je umístěna nad vysokou pecí číslo 1. Ta je součástí prohlídkové trasy.
(foto © Jiří Polák, Jiří Sajbrt)

Elizabeth s Mílou zůstaly pouze na hlavním ochozu,
ale Graham s námi vystoupal až na nejvyšší lávku vyhlídkové terasy.
(foto © Jiří Polák, Tomáš Randýsek)

Poté jsme se ještě zašli podívat do haly č. 6, která bývala VI. energetickou ústřednou. Zde byla umístěna dvě plynová pístová dmychadla TG 17 z roku 1938 a 1948, která pomocí kychtových plynů vyráběla stlačený vzduch. Ten byl následně veden venkovním potrubím na vysokou pec č. 1, kde při předehřáté teplotě až 1200 °C podporoval hoření při výrobě surového železa. Dnes je prostor zaplněn interkativním muzeem pro mládež, takže obě dmychadla působí trochu zaskládaně. Pro vyniknutí tehdejší atmosféry zveřejňuji historické fotky, které se podařilo Jirkovi sehnat snímky z archivu VHHT tedy Vítkovického hutního a horního těžířstva.

Plynový motor a pístové dmychadlo po instalaci v roce 1938.
Bylo to již po německé okupaci, všimněte si části říšské orlice na sklech haly.
(foto © VHHT)

Po krátké procházce centrem Ostravy jsme zakotvili v cukrárně na náměstí.
Po tak náročné exkurzi si zasloužíme sladkou odměnu.
(foto © Jiří Polák, Tomáš Randýsek)

Katedrála Božského spasitele.
Z vrcholků těchto věží fotil Jura
při rekonstrukci kostela okolní svět.
(foto © Tomáš Randýsek)

Pohled na jihozápadní část Ostravska.
Postupně zleva Hrabová, Výškovice, Zábřeh, Svinov, Poruba a Mariánské Hory.
(foto © Tomáš Randýsek)

Den se nachýlil k večeru a bylo třeba pomýšlet na zpáteční cestu do Brna. Myslím, že výlet se nám vydařil a že jsme viděli opravdu zajímavé věci jak v dole Michal tak i v Dolní oblasti Vítkovic. Elizabeth a Graham byli opravdu nadšeni a to byl náš původní záměr. I když jsme se přece jen trochu nachodili. Ještě jednou děkuji Jirkovi za skvělou organizaci a jeho roli průvodce po ostravské aglomeraci.

Nahoru