Počet přístupů na stránky:


Optimalizováno pro prohlížeč:

Locations of visitors to this page

Parní lokomotiva "Krzenowic"

Po dvou letech získávání zkušeností s parními lokomotivami velkých měřítek, kdy jsme na společných akcích a srazech obsluhovali parní lokomotivy kolegů, jsme se odhodlali k zásadnímu kroku v této "váhové" kategorii. Objednali jsme si vlastní 5-ti palcovku od švýcarské společnosti SOB (Südostbahn). Výroba trvala přes rok a lokomotivu s výrobním číslem 50 jsme poprvé za přítomnosti pracovníků SOB zatopili v lednu 2009 na parním srazu v Sinsheimu:

Lokomotiva "KRZENOWIC" na
přepravním vozíku je připravena
k převozu na kolejiště.

Naleštěná a zatím ještě nezatope-
ná ...

Na stojánce v depu Sinsheim.

První zatápění pod kotlem.

Dým z topeniště.

Na kolejišti.


Více podrobností z první jízdy naleznete v reportáži Parní sraz Sinsheim 2009.


Po prvních dvou provozních dnech byla lokomotiva vyčištěna a vrácena zpět do péče pracovníků SOB, aby na ní provedli dodatečné technické úpravy a lokomotiva tak mohla být definitivně předána
(včetně certifikace kotle).

Úpravy trvaly skoro tři měsíce a do Křenovic dorazila lokomotiva v předvečer veletrhu Pro Dítě 2009, doslova na poslední chvíli.

A tak začala naše nová etapa s "pětipalcovou" parní lokomotivou ...



Technický popis:

Model lokomotivy vychází dle vyjádření výrobce ze skutečné předlohy, kterou vyráběla německá firma Orenstein&Koppel. Lokomotiva byla využívána ve velkém počtu na mnoha staveništích. Zatím jsem našel pouze dvě fotografie dochované lokomotivy. Jedná se torzo lokomotivy "Lukas" z roku 1918 v depu SchBB (Schinznacher Baumschulbahn).



Kotel a topeniště
Model je postaven jako dvojspřežní, velmi robustně a s velkou kapacitou topeniště. Kotel je železný a je certifikován. Žárové trubky v kotli jsou o průměru 14mm a zatím se nezanášejí. Po ukončení denního provozu je stačí pouze vyfoukat stlačeným vzduchem. Otvor do topeniště je dostatečně velký, aby obsluha nemusela uhlí rozbíjet. Nejlepší vlastnosti hoření vykazuje antracit, ale lokomotiva si dovede poradit i s menší kvalitou, ovšem za cenu většího množství kouře, což je možné pouze při provozu v otevřené krajině.
Kvalita uhlí má také vliv na množství nespálených částic, které se usazují v dýmnici. Proto je při používání jiného uhlí než antracitu nutné, čas od času dýmnici zkontrolovat a případnou vrstvu nečistot odstranit. Pokud by byla vrstva přiliš vysoká, omezí se tah v žárových trubkách a oheň nevyvine potřebný tlak páry.
Lokomotiva má také dvoudílný rošt, který lze po ukončení provozu vytáhnout štěrbinou nad podlahou stanoviště strojvedoucího. Nevýhodou však je, že se popel vysype přímo na kola a pákové rozvody podvozku.

Rozvody páry a oleje, ovládání lokomotivy
Množství přívodu páry do dvou válců se ovládá pákou regulátoru, která je umístěna ve střední části nad topeništěm. Válce mají odvodňovací ventily, které lze ovládat pákou v přední levé části. Odvodňovací ventily se nejčastěji otevírají při rozjezdu lokomotivy, aby se z válců odstranila zkondenzovaná pára. Pro kontrolu tlaku je v kabině namontován tlakoměr, lokomotiva se začíná rozjíždět již od 5 PSI, s rezervou ještě dojede pár desítek metrů i s tlakem 3 PSI. Pojišťovací ventily jsou nastaveny na tlak 10 PSI, a to je potom mazec. Je pravda, že už poznáme jen podle sluchu i mezi několika desítkami lokomotiv, kdy "bouchly" pojišťováky na naší lokomotivě.
Mazání válců parního stroje zajišťuje mazací lis s rohatkou na pravé straně lokomotivy. Z mazacího lisu se mažou oba dva válce a kapacita je tedy poměrně malá. Objem vydrží zhruba na 1500m, ale to už se jede skoro nadoraz.
Přestavování rozvodů a tedy ovládání směru jízdy se provádí reverzní pákou, která je umístěna v přední pravé části kabiny. Reverz má pět poloh, dvě polohy pro jízdu vpřed, dvě polohy pro jízdu vzad a jednu polohu neutrální.
Lokomotiva je opatřena mechanickou brzdou, která se ovládá klikou v levé části stanoviště strojvedoucího. Pro otáčení není sice moc místa, ale pokud se strojvedoucí dívá "dostatečně" dopředu, lze s lokomotivou i plně naloženým vlakem celkem bezpečně zastavit. Lokomotiva má také píšťalu, ovládání píšťaly se provádí pákou v horní části topeniště.
I když jsou ovládací prvky celokovové, lze je při běžném provozu ovládat holou rukou a není třeba používat rukavice, které znesnadňují cit v prstech. Jen při otevírání odvodňovacích ventilů je nutné dávat pozor, aby se obsluha rukou neotřela o rozpálený kotel.

Voda
Zásobovaní vodou je řešeno systémem hadic z nádrže v obslužném voze. Před zatopením je nutné napustit vodu do kotle pomocí ruční pumpy na obslužném voze. Při jízdě je v provozu nápravová pumpa, která je v činnosti stále a pokud je v kotli velké množství vody, lze přepnout oběh přepouštěcím ventilem zpět do nádrže. Lokomotiva je ještě vybavena parní pumpou a injektorem, kterých se používá pro doplňování vody při delších zastávkách ve stanici. Vodu z kotle lze vypustit vypouštěcím ventilem na pravé spodní straně lokomotivy.

Podvozek:

0-2-0

Měřítko:

1:5

Délka:

920 mm

Šířka:

350 mm

Výška:

570 mm

Hmotnost:

140 kg

Průměr hnacích kol:

125 mm

Objem kotle:

6 dm3

Průměr pístu:

40 mm

Zdvih pístu:

60 mm



Boční pohled.

Čelní pohled.

Pohled zezadu.

Celkový pohled z boku.

Přední část
s komínem.

Ovládací prvky
lokomotivy.

Topeniště.

Kotelní štítek.

Ruční brzda.

Páka reversu.

Vodoznak.

Manometr.

Vysunovací rošt.

Rychlospojky vodního oběhu.

Pravý válec lokomotivy.

Olejová pumpa.

Přední část kabiny.

Detail píšťaly.

Pojišťovací ventily.

Přední lampa.

Falešný otvor na vodu.

Nápisy na lokomotivě.

Detail podvozku.

Parní pumpa.

Otevřená dýmnice.

Lokomotivy Krzenowic a Rocket
- Goliáš s Davidem.

Lokomotivy Krzenowic a Rocket
- Goliáš s Davidem.



Boční pohled.

Čelní pohled.

Celkový pohled z boku.

Nádrž na vodu.

Ruční pumpa.

Zásobník na uhlí.

Podvozek.


Nahoru