Počet přístupů na stránky:

Optimalizováno pro prohlížeč:

Anglií na ostrov Man 2008

23.8. - 7.9.2008, 4. díl

... pokračování předchozí reportáže - Anglií na ostrov Man, 3. díl

Fotografie pořídili: © Jiří Sajbrt, Roman Šiler a Tomáš Randýsek - společnost S.M.P.D.

Manx Steam Railway
pátek, 29. srpna 2008 - čtvrtek, 4. září 2008

První snaha postavit trať z Douglasu do Peelu pochází z roku 1860. V prosinci 1870 byla zaregistrována The Isle of Man Railway Company se záměrem vybudovat železniční síť spojující Douglas s Peelem, Ramsey a Castletownem s prodloužením z Castletownu do Port Erinu. Mezi zakládající členy patřili vévoda ze Sutherlandu a Mr John Pender. Železnice byla postavena s rozchodem 3 feet (914 mm). První vlak vyjel 1. května 1873. V době největšího rozmachu měla síť délku kolem 50 mil. V současné době je v provozu pouze trať z Douglasu do Port Erinu - měří cca 15 mil (24 km) a osobní vlak ji zvládne za hodinu. Nádražní budova v Douglasu je původní a je postavena ve viktoriánském stylu. V činné službě zde můžete vidět původní lokomotivu No. 4 "Loch", která byla postavena v roce 1874 a jezdí dodnes.

Podrobnější informace o Manx Steam Railway naleznete na internetové adrese:
www.iomguide.com/steamrailway.php

Vstup na nádraží v Douglasu.

Nádražní budova.

Pokladna.

Mapa původní želez-
niční a autobusové
sítě.

Mapa Manx Electric
Railway.

Nádražní budova zalitá sluncem.

Kusá kolej s trámovým
zarážedlem.

Pohled na nástupiště.

Vozová souprava.

Znak železnice na dveřích vozu.

Pohled na odjezdové zhlaví,
návěstidla a část výtopny.

Detail návěstidel.

Stavědlo.

Připojování parní lokomotivy No. 13 "Kissack" k vozové soupravě:

Cestou z Douglasu do Port Erinu:

Kousek za Douglasem.

Zastávka Port Soderick.

Na širé trati.

Křižování v Ballasalle.

Poznáte co jsou mraky a co je
pára z lokomotivy?

Přes chráněný přejezd ...

Přijíždíme do Port Erinu.

"Port Erin, konečná stanice,
vystupovat!"

Stanoviště strojvedoucího.

Přepřah v Port Erinu.

Prázdné nádraží Port Erin.

Nahoru

Železniční muzeum v Port Erinu

Vystavený exponát - lokomotiva
No.6 "Peveril".

Stanoviště strojvedoucího.

Detail lokomotivy.

Další vystavený exponát
- lokomotiva No.16 "Mannin".

Doboví cestující.

Pohled do muzea.

Dopravní kancelář.

Výstavka tlakoměrů:

Nahoru

Přístav a pláž Port Erin

Po návštěvě muzea jsme se vydali na krátkou prohlídku přístavu v Port Erinu. Bylo slunečno a foukal poměrně studený vítr od moře. Ani to však neodradilo místní, aby se opalovali na pláži a někteří se dokonce i koupali. Ten kontrast - my ve svetrech a větrovkách, místní děti v plavkách - se nedá přehlédnout.

Zátoka s malým přístavem.

Přístavní molo.

Útes s kamenným majákem.

Pláž.

My teple oblečení a děti si
polonahé běhají na pláži.

"Není ta voda moc studená?"

V autobuse do Castletownu.

Tento autobus nás přivezl
do Castletownu.

Nahoru

Nádraží Castletown

Do Castletownu jsme se přesunuli autobusem, abychom ušetřili čas a mohli si v klidu nafotit
a natočit průjezd dvou vlaků stanicí, prohlédnout si město a místní hrad.

Nádražní budova.

Budova výtopny.

Odstavené nákladní vozy.

Detail čelníku.

Příjezd a odjezd vlaku z Port Erinu do Douglasu, taženého lokomotivou No.10 "C.H.Wood".

Příjezd a odjezd vlaku z Douglasu do Port Erinu, taženého lokomotivou No.13 "Kissack".

Videoukázka z Manx Steam Railway

Nahoru

Město Castletown a hrad Rushen

Castletown (v manském nářečí Balley Chashtal) patří mezi nejstarší města ostrova Man. V minulosti býval hlavním městem ostrova, sídlila zde i vláda a důležité úřady.
Středověký hrad Rushen (v manském nářečí Cashtal Rushen) začal budovat vikingský král Magnus III, někdy kolem roku 1250. Hrad býval sídlem vikingských králů a hrabat z Derby, kteří vládli na ostrově Man až do roku 1800.
Hrad i nádvoří vypadá velice zachovale a udržovaně, jakoby jej obyvatelé opustili teprve nedávno. Také interiéry jsou bohatě vybavené a dekorace působí velice věrohodně. V černé kuchyni dokonce zapalují každý den skutečný oheň a jídlo na stolech láká k zakousnutí. Protože ten den panovalo slunečné počasí, byl z ochozu nádherný výhled.

Centrální náměstíčko s jedním
ze vstupů do nádvoří.

Uličky kolem hradu jsou docela
úzké.

Místní policejní stanice.

Jediná bezocasá manská kočka,
kterou se podařilo vyfotit.

Nenechala se však rušit - žrádlo
je zkrátka žrádlo.

Přístav Castletown.

Prohlídka hradu:

Nahoru

The Groudle Glen Railway
pátek, 29. srpna 2008 - čtvrtek, 4. září 2008

Počátek The Groudle Glen Railway se datuje na počátek 90. let 19. století. V té době byla postavena zastávka Manx Electric Railway s názvem Groudle Glen a byl zde vybudován také hotel. V nedaleké zátoce byla zřízena přírodní rezervace, kde bylo možné pozorovat mořské lvouny a lední medvědy. A tak vznikla myšlenka, postavit k tomuto výletnímu místu železnici.
Stavba železnice o rozchodu 2 feet (610mm) byla zahájena na přelomu roku 1895/96 a první vlak - parní lokomotiva "Sea Lion" a tři osobní vagony - projel po trati 23. května 1896. Oficiálně byl provoz zahájen v červnu 1896. V roce 1905 získala železnice druhou parní lokomotivu "Polar Bear". Po první světové válce byl provoz krátce zajišťován bateriovými lokomotivami, ale pro nespolehlivost se na trať opět vrátily lokomotivy parní. Po druhé světové válce byla železnice otevřena pouze s lokomotivou "Polar Bear", provoz začal postupně upadat a v roce 1962 byl zcela ukončen.
V roce 1982 začala skupina dobrovolníků s rekonstrukcí železnice Groudle Glen. Kolejový svršek byl vybudován zcela nový, zachovaly se pouze originální části některých budov. První část zrekonstruované tratě byla otevřena v květnu 1986. Provoz zahájily dvě dieselové lokomotivy "Doplhin" a "Walrus". V říjnu 1987 se podařilo získat zpět parní lokomotivu "Sea Lion". V květnu 1992 byla železnice prodloužena do původní konečené stanice - Sea Lion Rocks. V současné době je délka železnice cca ¾ míle (1200m).

Podrobnější informace o železnici The Groudle Glen Railway naleznete na internetové adrese:
www.groudleglenrailway.com

Název nenechává nikoho na
pochybách, k železnici vede
opravdu přístup přes strž.

Obloukový most přes údolí.
Na mostě vede silnice a také
Manx Electric Railway.

Divoká říčka v údolí.

Vodní mlýn, který sloužil pro
výrobu elektřiny.

Ne cestě k železnici.

Blížíme se ke stanici Lhen Coan.

Pohled do stanice
Lhen Coan.

Zastřešené nástupiště.

Výtopna.

Otevřené osobní vagony pro
letní sezónu.

Lokomotiva "Sea Lion" odpočívá
před jízdou.

Detail výhybky.

Lokomotiva "Polar Bear".

"Sea Lion" najíždí k soupravě.

Lokomotiva "Sea Lion".

Osobní vlak je připraven
k odjezdu.

Osobní vlak odjíždí ze stanice
Lhen Coan.

Osobní vlak na vyhlídce
Sea Lion Rocks.

Lokomotivy "Sea Lion"
a "Polar Bear".

Detail píšťaly.

Videoukázka z The Groudle Glen Railway

Nahoru

Laxey Wheel / Lady Isabella
pátek, 29. srpna 2008 - čtvrtek, 4. září 2008

Lady Isabella (nebo také Laxey Wheel) je veliké vodní kolo, které sloužilo k čerpání vody z místních dolů a také k pohonu výtahu v dole. Vodní kolo postavil v roce 1854 pan Robert Casement. Jméno dostalo po manželce Lieutenanta Governora Hope, který byl v té době guvernérem ostrova.
Parametry Lady Isabelly jsou úctyhodné - kolo má průměr 72ft 6in (22.10m), obvod 210ft 6in (64.16m), šířku 6ft (1.83m), otačí se 3 otáčkami za minutu a čerpá cca 2.100l vody z dolu, který je vzdálený 180m a je v hloubce 460m.
Z okrajové části Laxey Vás k Lady Isabelle doveze úzkorozchodná 19-ti palcová (480mm) železnice, která v minulosti zajišťovala přepravu v místním dole. Trať je poměrně krátká (cca 200m), ale jízda tunelem je zajímavá a personál velice příjemný.

Podrobnější informace o Great Laxey Wheel naleznete na internetové adrese:
http://www.gov.im/mnh/heritage/museums/laxeywheel.xml

Pohled na vodní kolo
"Lady Isabela" z kabiny
Snaefell Mountain Railway .

Výchozí bod The Great Laxey
Mine Railway.

Strojvedoucí a topič v jedné
osobě přikládá do kotle.

Ještě promazat rozvody
a můžeme vyjet.

Vjíždíme do tunelu.

Průjezd tunelem.

Geometrie trati není zcela ideální,
ale hlavně že to jezdí.

Koncová stanice.

Detail lokomotivy.

Odjezd soupravy.

Kolosální vodní kolo.

Pohled z druhé strany.

Když před ním stojíte a díváte se
vzhůru, tak se zdá ještě větší.

Detail kola z druhého ochozu.

Detail kola.

Detail hřídele a ojnice.

Tam někde vzadu končí ojnice.

Délka ojnice je
úctyhodná.

Pilířový nosník ojnice.

Ukončení ojnice nad důlní
šachtou.

Pohled na Lady Isabellu.

Místní "divoká" říčka.

Vstup do dolu.

Důlní chodba.

Podpěry v chodbě.

Detail podpěr.

"Uf, už mám konečně
po šichtě."

Nahoru

Orchid Line Miniature Railway
pátek, 29. srpna 2008 - čtvrtek, 4. září 2008

Orchid Line Miniature Railway se nachází v areálu Curraghs Wildlife Park nedaleko osady Ballaugh. Jedná se o kolejovou splítku 3½ inches, 5 inches a 7¼ inches. Část železnice prochází dětským koutem zoologické zahrady. Stavba železnice započala v roce 1992 (vlastníkem je spolek Manx Steam and Model Engineering) a byla postupně rozšiřována. V současné době je délka 3000 stop (cca 915m).
Průvodce nám dělal sám prezident klubu, provedl nás po všech částech a laskavě odpovídal na naše dotazy. Čerpali jsme inspiraci ...

Bližší informace o železnici naleznete na adrese:
www.mers.org.im/orchidline.htm

Hlavní stanice.

Ovládací pult.

Jedna z bateriových lokomotiv.

Jízda soupravy s parní lokomotivou:

Průjezd vlaku stanicí s postavenou vlakovou cestou:

Třísplítková výhybka.

Křížení kolejí.

Odjezdové návěstidlo.

Jízda po trati.

Ozubnicová parní lokomotiva v
depu.

Detail parního stroje.

Detail přední části.

Parní lokomotiva.

Lokomobila Pippa.

Videoukázka z Orchid Line Miniature Railway

Nahoru

Městečko Peel

Při zpáteční cestě z Orchid Line Miniature Railway jsme se zastavili v pobřežním městečku Peel
a udělali pár fotek:

Nahoru

Crogga Valley Railway
pátek, 29. srpna 2008 - čtvrtek, 4. září 2008

Při cestě vlakem z Douglasu do Port Erinu jsme z okna zahlédli koleje parkové železnice. Nedalo nám to, a tak jsme se po několika dnech vydali tuto železnici hledat. Vlakem jsme se nechali dovézt do stanice Port Soderick a pak jsme si chvíli zahráli na detektivy. To není jako u nás, jít si jen tak po kolejích. Všude na koncích nástupišť jsou cedule s varováním, že vstup na trať je zakázán pod pokutou několika tisíců liber. I když zákaz porušíte, tak zase nemáte jistotu, že se ze širé trati dostanete. V Anglii jsou skoro všechny pozemky oplocené a chodit se dá pouze po veřejných cestách. A těch zase není tolik.
Tak jsme se vydali oklikou po silnici a snažili jsme se najít to místo. Ještě že koleje parkové dráhy vedly na okraji pozemku a byly vidět ze silnice, jinak bychom to asi nenašli. I když byl všední den krátce po poledni, tak jsme se osmělili, vstoupili na pozemek a zazvonili. Chvíli jsme čekali, potom se objevil majitel rezidence, prohodil s námi pár slov a předal nás do rukou "manažera železnice", který nás provedl po jejich 7" železnici.

Cestou jsme potkali vlak z Port Erinu do Douglasu:

Část lokomotivního parku:

Pohled na vozové depo.

Výsypné vagony na štěrk.

Pohled na vozové depo.

Druhá část depa.

Souběžná kolej tratě Douglas
- Port Soderick.

Průjezd vlaku kolem parkové železnice Crogga Valley:

Procházka po 7" železnici Crogga Valley:

Protože v dálce už houkal vlak do Douglasu a kolem železnice byl pouze malý plotek, tak jsme to riskli a utíkali po kolejích do Port Sodericku. Po silnici bychom ten vlak určitě nestihli. V Port Sodericku jsme ještě nafotili příjezd vlaku, který byl tažený nejstarší lokomotivou No. 4 "Loch":

Přepřah lokomotivy v Douglasu:

Nahoru

Bye-bye Isle of Man
pátek, 5. září 2008

V pátek 5. září se nachýlil náš čas na ostrově Man a tak jsme se ráno opět nalodili na trajekt.
Ostrov se s námi loučil, pro něj typickým způsobem - nízká oblačnost, vítr a déšť: