Počet přístupů na stránky:

Optimalizováno pro prohlížeč:

Putování po Švýcarsku 2010

část 3.

... předchozí reportáž - Putování po Švýcarsku 2010 - část 2.

Pilatus-Zahnradbahn

Výlet na vrchol Pilatus jsme započali v místě našeho ubytování, v malém městečku Vitznau, kde jsme nastoupili na pravidelnou lodní linku na jezeře Luzernsee a s jedním přestupem jsme dopluli až do přístavu městečka Alpnachstad, které je nástupní stanicí ozubnicové železnice Pilatus-Zahnradbahn.

(foto © Tomáš Randýsek)

Historie ozubnicové železnice Pilatus-Zahnradbahn sahá do roku 1873, kdy se začalo uvažovat o vybudování ozubnicové tratě s normálním rozchodem a stoupáním do 250‰, ale vzhledem k velkým pořizovacím nákladům (delší trať se smyčkami a úvratěmi) byl tento projekt opuštěn.
Životaschopným se stal až projekt ing. Eduarda Lochera, který navrhl oboustranný ozubnicový hřeben. Do tohoto hřebene zapadá z každé strany jedno ozubené kolo, umístěné pod vozem vodorovně s hlavami kolejnic. Díky tomuto řešení mohlo být použito větší stoupání a celková délka tratě tím byla výrazně zkrácena. Toto technické řešení však neumožňovalo použít klasické výhybky a tak byly zkonstruovány výhybkové přesuvny a otáčecí výhybky.

Připlouváme do městečka
Alpnachstad.
(foto © Tomáš Randýsek)

Nástupní stanice.
(foto © Tomáš Randýsek)

Skupina vozů čeká před nástupištěm.
(foto © Tomáš Randýsek)

Vůz č. 23 čeká před vjezdem
na nástupiště.
(foto © Tomáš Randýsek)

Přesuvna ve stanici Alpnachstad.
(foto © Tomáš Randýsek)

Horská ozubnicová železnice Pilatus-Zahnradbahn je nejstrmější železnicí na světě. Překonává výškový rozdíl 1.629 metrů se stoupáním až 480‰. Trať je dlouhá 4600 metrů a má rozchod 800mm. Dolní stanice leží v malém městečku Alpnachstad u Luzernského jezera, horní stanice leží těsně pod vrcholem Pilatusu v nadmořské výšce 2.132 metrů n.m.
Trať byla otevřena 4. června 1889 a provoz zajišťovaly parní vozy. V roce 1937 byla trať elektrifikována stejnosměrnou napěťovou soustavou 1.550 V.