Number of visitors:

Optimized for browser:

Silvestrovské putování" po Mariazellerbahn

Silvestrovskou oslavu a přivítání nového roku 2010 se naše "cestovatelská" skupina rozhodla strávit v rakouském poutním městě Mariazell. Dominantou města je bazilika Narození Panny Marie, jejíž vznik se datuje od 21. prosince 1157. Dnešní podoba baziliky sahá do 17. století, kdy byla provedena barokní přestavba.
Při našem příjezdu panovalo na místní poměry skoro jarní počasí. Dvě místní sjezdovky byly sice pokryty vrstvou technického sněhu, ale sníh byl mokrý a těžký. A tak jsme se mohli o to více věnovat Mariazellské úzkorozchodné dráze.

Fotografie pořídil: © Tomáš Randýsek

Trocha z historie Mariazellerbahn

Mariazell bylo a je jedno z nejvýznamnějších katolických poutních míst v centrální Evropě. Založení Mariazell se datuje od roku 1157, kdy byla donesena socha Panny Marie. Typické bylo město přeplněné poutníky bez ohledu na počasí. Se vzrůstajícím zájmem poutníků byl dán podnět pro vybudování železnice.
První pokusy se datují od poloviny 19. století, kdy byla v roce 1858 postavena západní železnice z Vídně do Salzburgu. Teprve v roce 1898 byl otevřen první úsek ze St. Pöltenu do Kirchbergu, společně s odbočkou z Ober Grafendorfu do Manku. Vzhledem k obtížnosti horského terénu a finanční zátěži bylo rozhodnuto o realizaci železnice s rozchodem 760mm. Vlastníkem a operátorem byla "Niederösterreichische Landesbahnen" neboli Dolnorakouská státní dráha. První vlaky tahaly čtyři parní lokomotivy řady U s pojezdem 0-6-2.
Další část stavby trvala 8 let. První nákladní vlak přijel do Mariazell v prosinci 1906, první osobní vlak pak v květnu následujícícho roku. Přepravovaným zbožím byly agrární produkty, ruda z místních dolů, ale zejména dřevo. Pro nově otevřenou trať do Mariazell byly potřeba vysoce výkonné stroje. Lokomotivka "Krauss" z Lince navrhla stavbu čtyřnápravové lokomotivy s tendrem. Během let 1906 a 1907 byly dodáno 6 lokomotiv typu Mh/Mv.
Možnosti parního provozu však byly záhy vyčerpány, neboť objem přepravovaného zboží a cestujících výrazně narůstal. Proto bylo rozhodnuto trať elektrifikovat. Zkušební provoz na zcela elektrifikované trati 6.5 kV / 25 Hz začal v roce 1911. Během let 1911-1914 bylo dodáno celkem 16 elektrických lokomotiv řady E, které jezdí dodnes. Všechny elektrické lokomotivy byly v 60. létech minulého století zcela rekonstruovány. Pouze rám, podvozky a elektrické vybavení jsou původní.
V současné době provozují Mariazellerbahn Rakouské spolkové železnice (ÖBB). Ke konci roku 1998 byla pro vysoké provozní náklady ukončena nákladní doprava. Osobní přeprava je také pod hranicí rentability, takže vyhlídky na další období nejsou moc příznivé. Na jedné straně je zde historický unikát, na straně druhé pomalu vysychající zdroje financování. To však není problém pouze Mariazellské úzkorozchodné železnice ...

Ihned po příjezdu a ubytování v malém hotelu jsme se vydali na procházku městem a došli jsme až k nádraží, které působilo ospalým podvečerním dojmem. Za chvíli se však na vjezdovém zhlaví objevila elektrická souprava a závěrka fotoaparátu začala "cvakat" ...
Souprava přijela prázdná, pokud tedy nepočítáme strojvedoucího a průvodčího. Snad to neznamená úpadek této vyjímečné železnice, i když svá nejlepší léta má již patrně za sebou.

Příjezd soupravy.

Souprava přijela úplně prázdná.
Pokud tedy nepočítáme
strojvedoucího a průvodčího.

Koncová světla.

Řídící vůz.

Nápisy a označení.

Stanoviště strojvedoucího.

Výhled z kabiny.

Souprava je připravena
na zpáteční cestu.

Pohled do stanice z příjezdového
zhlaví od St. Pöltenu.

Odjezdové zhlaví směrem
na St. Pölten.

Pohled do stanice z příjezdového
zhlaví již zrušeného úseku
od stanice Gußwerk.

Zarostlá a zrušená kolej směrem
na Gußwerk je ukončena
zarážedlem.

Ocelové zarážedlo.

Výměnová návěstidla.

Detail výměnového návěstidla.

Výkolejka.

Detail výkolejky.

Mimo úzkorozchodné železnice se nachází v Mariazell ještě jedno technické lákadlo - tramvajové muzeum. Jelikož zná Roman Šiler majitele muzea osobně, měli jsme domluvenu návštěvu i mimo běžnou sezónu. Pan Alfred Fleissman nás provedl muzeem a ukázal nám exponáty. Roman nám poskytl odborný výklad v češtině, protože má k muzeu osobní vztah a některé exponáty dokonce sám rekonstruoval. Fotit se však dalo pouze venku, ve vozovně byla celkem tma a nebyl tam dostatečný prostor. Exponáty byly zazimovány jeden vedle druhého. V letní sezóně je zde provozována tramvajová linka z muzea k asi kilometr vzdálenému jezeru Erlaufsee. Rádi se do Mariazell v létě vrátíme, abychom si vychutnali plný provoz muzea.

Podrobnější informace (pouze v němčině) naleznete na adrese Museumstramway Mariazell

Koncová kolej muzea zakončená
zarážedlem.

Rozdíl rozchodů 1435 a 760mm
je patrný na první pohled.

Areál muzea.

Vídeňská tramvaj číslo 2067 vyrobená v roce 1907.

Vlečný vůz vídeňského doprav-
ního podniku z roku 1929.

Vlečný vůz tramvajové dráhy
z Grazu, vyrobený v roce 1944.

Elektrická lokomotiva městské
dráhy ze St. Pöltenu, vyrobená
v roce 1911.

Cisternový vůz vyrobený v roce
1885.

Nízkostěnný nákladní vůz z roku
1916.

Čekání na rekonstrukci.

Zrekonstruovaný samovýsypný
vůz.

Pracovní drezína.

V dílnách muzea.

Zastavíme
"Na znamení."

Sloup trakčního
vedení.

Detail trakčního vedení.

Trolejová výhybka.

Detail výhybky.

Originální normovaná výhybka.

Vyřazená parní lokomotiva.

Detail rozvodů.

Konečná stanice tramvajové
linky.

Odstavený vůz na konečné
stanici.

A tady jsme všichni pohromadě.

Ve středu jsme se rozhodli projet se po Mariazellské dráze. Na nádraží již byla připravena souprava vedená elektrickou lokomotivou řady 1099:

Osobní vlak ve stanici Mariazell.

Šestinápravová elektrická
lokomotiva 1099.008-3.

Čelo lokomotivy.

Šestinápravová elektrická
lokomotiva 1099.008-3.

Osobní vůz řady B4iph/s 3154-9.

Osobní vůz řady B4iph/s 3110-9.

Osobní vůz řady BD4iph/s
4100-9 se služebním oddílem.

Na vedlejší koleji byla odstavená
souprava regionálního expresu,
čekající na odpolední odjezd.

Lokomotiva 1099.010-9.

Čelo lokomotivy.

Nastupujeme do skoro
prázdného vlaku.

Vjíždíme do tunelu.

V zářezu za Mariazell.

V oblouku před zastávkou
Wienerbruck.

Projíždíme zastávkou
Wienerbruck.

Vjezdové návěstidlo stanice
Gösing.

Do stanice Gösing jsme přijeli
s náskokem a chvíli jsme čekali
na odjezd.

Ihned za stanicí jsme vjeli
do nejdelšího tunelu na trati
o délce 2369m.

Přejíždíme betonový most.

Zde je dobře patrný výškový
rozdíl tratě.

Dole v údolí je již vidět stanice
Laubenbachmühle.

Místem nad námi jsme před
malou chvílí projížděli.

Projíždíme prudkým obloukem před stanicí Laubenbachmühle:

Vjezdové návěstidlo signalizuje
"Stůj".

Vjezdové návěstidlo signalizuje
"Volno".

Vjíždíme do stanice
Laubenbachmühle.

Motorový vůz 5090.014-1.

Motorový vůz 5090.008-3.

Na náspu vedle silnice.

Mechanické vjezdové návěstidlo
před stanicí Frankenfels.

Odjezd soupravy.

Malý stavědlový přístroj.

Směr na St. Pölten.

Směr na Mariazell.

Elektrická souprava 6090.001-6 ze St. Pöltenu do Mariazell:

My jsme však pokračovali dále do stanice Ober Grafendorf a tak jsme čekali na vlak v opačném směru.
Na nástupiště za námi přišel nějaký pán, taky fanda do železnice a začal se nás vyptávat, odkud jsme a kam jedeme. Ukázal nám nějaké svoje fotky z Mariazellbahnen a nabídl se, že až příště přijedeme, ať mu dáme dopředu vědět, že nás provede po méně přístupných místech a zázemí místní dráhy.
Za chvíli již bylo slyšet burácení motoru a přijel vlak tažený dieselovou lokomotivou 2095.015-0, což je na zcela elektrifikované trati, tak trochu rarita. (Jak jsme se později dozvěděli, je pro provozovatele méně nákladné lokomotivy občas zařadit do služby, než je zakonzervovat v depu).

Opouštíme Frankenfels.

Krajina se výrazně změnila.
Teď jedeme v údolí podél silnice.

Před námi je krátký tunel.

Ve stanici Kirchberg an der Pielach proběhlo křižování s protijedoucím vlakem,
taženým také dieselovou lokomotivou 2095.008-5:

Mechanické vjezdové návěstidlo
před stanicí Rabenstein.

Vjíždíme do stanice Rabenstein.

Začíná se tvořit večerní mlha.

Další křižování, tentokrát s vlakem taženým elektrickou lokomotivou 1099.001-8,
proběhlo ve stanici Klagen:

Mechanické vjezdové návěstidlo
stanice Ober Grafendorf.
Blížíme se k cíli dnešní cesty.

Přijíždíme do stanice
Ober Grafendorf.

Náš vlak odjíždí do St. Pöltenu:

V Ober Grafendorfu jsme měli necelou hodinu do odjezdu zpátečního vlaku. Tak jsme si prošli nádraží a místní depo, ve kterém působí Esienbahnclub Mh.6. Byl už podvečer, v depu žádný pohyb. Nejdnou se však objevilo auto a z něho vystoupil usměvavý starší pán. A že mu volal kolega z Frankenfelsu, že sem máme namířeno, tak pokud chceme, že nám ukáže prostory klubu. Jak milé.
Tak jsme si prohlédli deponovanou lokomotivu Mh.6, která byla po generálce kotle. Podmínky pro fotografování však byly velmi nepříznivé a do odjezdu zbývalo jen pár minut. Tak někdy příště. Alespoň uvádím odkaz na webové stránky klubu - Esienbahnclub Mh.6:

Motorový vůz 5090.015-8.

Pohled do kabiny.

Třínápravový nákladní vůz
s brzdařskou budkou.

Čtyřnápravový nákladní vůz.

Tankovací stanice.

"Vjezd odbočkou."

Odjezd z Ober Grafendorfu
s lokomotivou 1099.016-6.

Křižování s elektrickou jednotkou
4090.002-9.

Po příjezdu do Mariazell.

Další den jsme podnikli malou procházku k jezeru Erlaufsee. Cestou jsme opět míjeli místní nádraží a tak jsme udělali zase pár fotek. Na nádraží byl opět přichystán osobní vlak k odjezdu (ten, kterým jsme cestovali předchozí den) a byla zde odstavena souprava regionálního expresu Ötscher Bär:

Soupravy ve stanici.

Osobní vůz se služebním oddílem
BD4iph/s 4240-3.

Osobní vůz B4iph/s 3159-6.

Osobní vůz B4iph/s 4220-5.

Osobní vůz AB4iph/s 2104-3.

Elektrická lokomotiva
099.007-5 "Mariazell".

Elektrická lokomotiva
1099.007-5 "Mariazell".

Pohled do kabiny.

Elektrická lokomotiva
1099.004-2 "Frankenfels".

Detail podvozku.

Osobní vůz B4iph/s 3154-7.

Osobní vůz B4iph/s 3110-9.

Osobní vůz se služebním oddílem
BD4iph/s 4100-9.

Odjezd osobního vlaku ze stanice Mariazell:

Příjezd osobního vlaku do stanice Mariazell:

Na zpáteční cestě jsme ještě ve stanici zachytili přepřah dieselové lokomotivy:

Přejezd lokomotivy na zhlaví.

Objíždění soupravy.

Lokomotiva je již na opačném
zhlaví.

Ruční přestavování výhybky.

Přejezd staničních zaměstnanců
na lokomotivě.

Připojování vagonů.

Strojvedoucí si přesedá ...

.. a nese si s sebou řídící volant.

Zkouška vlakové brzdy.

Dieselová lokomotiva číslo
2095.008-5.

Detail kabiny.

Detail podvozku.

Osobní vůz B4iph/s 3241-2.

Osobní vůz B4iph/s 3252-9.

Osobní vůz se služebním oddílem
BD4iph/s 4221-3.

Na Nový rok večer se výrazně změnilo počasí a začalo sněžit.
V sobotu sněžilo intenzivně celý den a krajina tak dostala celkem jiný vzhled.

Dopolední osobní vlak tažený
elektrickou lokomotivou číslo
1099.011-7.

Příjezd regionálního expresu.

Vlak zastavuje ve stanici ...

... a tentokrát je plně obsazený.
Sněhové podmínky se zlepšily a
tak přijelo mnoho lyžařů.

Přepřah lokomotivy za takové
chumelenice - no nic moc.

Lokomotiva je odpojená ...

... a odjíždí na zhlaví.

Přestavení výhybky.

Objíždění soupravy.

Přestavování výhybky na
opačném zhlaví.

Připojování k vagonům.

Propojování tlakových hadic.

Připojování spřáhel.

Odpoledne jsme na nádraží zastihli osobní vlak krátce před odjezdem:

Osobní vlak je připraven
k odjezdu.

Zasněžený podvozek.

Nastupují poslední cestující.

Mezitím jsme popojeli autem o kousek dál a vyfotili průjezd vlaku před zastávkou Mitterbach.
Času na výběr vhodného místa nebylo mnoho ...

A potom jsme popojeli ještě kousek dál
a vyfotili průjezd elektrické jednotky v oblouku u stanice Wienerbruck:

Po návratu do Mariazell jsme ještě udělali pár posledních fotek,
protože sněžení neustávalo a začalo se stmívat: